Autobusová a trolejbusová MHD je důležitou součástí veřejné dopravy v České republice. V současnosti ji provozuje 22 dopravních podniků v největších městech ČR.
Zajímá vás více o její historii či současném stavu? Tak si přečtěte náš článek!
Přímým předchůdcem linkového autobusu byl tzv. omnibus tažený koňmi. Tento termín sloužil pro označení: „Nekolejového potahového vozidla určeného pro veřejnou hromadnou dopravu po stanovené trase podle jízdního řádu”.
V některých jazycích, a zpočátku nakrátko i v češtině, se označení přeneslo i na parní a motorové autobusy.
Na území ČR existovaly omnibusy od konce 19. století do 20. let 20. století. První linka u nás byla zprovozněna v roce 1895, a to v Praze.
Ačkoliv se jednalo o hlavní způsob veřejné dopravy v mnoha městech, postupně byly nahrazovány tramvajemi a autobusy. Poslední omnibusová linka byla v provozu v roce 1922.
Úplně první autobusová linka v ČR byla zprovozněna v roce 1907 v Praze. Podle Encyklopedie československých autobusů a trolejbusů byl jejím provozovatelem soukromník a jezdila z Frýdlantu nad Ostravicí do Horní Čeladné.
O rok později vznikla první pražská autobusová linka, která vedla z Malé Strany na Hradčany. Byla zprovozněna 7. března 1908, ovšem kvůli technickým problémům byl její provoz 17. listopadu 1909 ukončen.
Prvními státními autobusovými linkami byly dvě linky rakouského ředitelství pošt a telegrafů pro země české z Pardubic. Jejich provoz byl slavnostně zahájen 13. 5. 1908. Na prvních linkách jezdily autobusy Laurin & Klement typu HOP.
Zdroj: Archiv DPP
Měli dřevěnou karoserii, čtyřválcový benzinový motor a řetězový pohon zadních kol. Při optimální rychlosti 26 km/h, což bylo jen o 2 km/h méně, než byla maximální povolená rychlost v obci, měl vůz spotřebu až 62 litrů benzínu na 100 km.
Circle of Jindřich Eckert, Public domain, via Wikimedia Commons
Vznik prvního trolejbusu se datuje do roku 1882, kdy se jednalo o autobus s elektrickou trakcí. Mělo se jednat o kompromis mezi autobusy a tramvajemi.
Průkopníkem byl německý vynálezce Werner von Siemens, který v roce 1882 postavil zkušební trať v Berlíně, na které provozoval první trolejbus na světě.
Jako základ mu posloužil klasický otevřený kočár, který tahali koně. Namontoval na něj dva elektromotory o výkonu 2,2 Kw, do kterých proudila elektřina skrz kontaktní vozík, který jezdil po dvou trolejích zavěšených nad cestou. Tehdy mělo trakční vedení napětí kolem 550 V.
Zdroj: Wikimedia Commons
V České republice se první trolejbusy projížděly na trati v Českých Budějovicích, a to v letech 1909 až 1914.
Postupně se tento typ vozu začal rozšiřovat i do dalších míst, kde nebyl možný provoz tramvají. Příkladem jsou například České Velenice, po nichž se projížděly trolejbusy v letech 1901 až 1916.
V polovině 20. století došlo k masovému rozvoji trolejbusů jak na našem území, tak v celé Evropě. I přes velký rozmach je však postupem let začaly vytlačovat autobusy.
S ropnou krizí v 70. letech se ovšem situace změnila a trolejbusy se opět staly oblíbeným dopravním prostředkem. Důvodem jejich dalšího rozšiřování byl i fakt, že byly více ekologické, než autobusy.
Aktuálně největší trolejbusovou sítí disponuje Brno. Nejdéle jezdí trolejbusy v Plzni, a to od roku 1941, a nejmladší sítí je chomutovsko-jirkovská, která byla zprovozněna až v roce 1995.
Oproti tramvajové dopravě nabízí trolejbusy lepší manévrovatelnost, možnost dosažení většího zrychlení a kratších brzdných drah.
Výhodou je také možnost zřizování tratí na větším sklonu a jsou vhodnější do užších ulic. Další výhodou jsou nižší provozní náklady na údržbu tratí, nižší hlučnost a větší šetrnost k budovám kolem vedení.
Nevýhodou trolejbusů při srovnání s tramvajemi může být nižší přepravní kapacita, vyšší měrná spotřeba trakční energie díky větším jízdním odporům, často také kratší životnost vozidel a složitější a dražší trolejové vedení.
Oproti autobusům nabízí trolejbusy větší úsporu paliva a také lepší jízdní vlastnosti při akceleraci.
Jsou také tišší a mají konstantní výkon díky svému zdroji elektrické energie bez ohledu na stav baterie nebo palivové nádrže.
Využitím trolejbusů mohou města podpořit přechod k udržitelnějším formám městské dopravy.
Jednoznačnou nevýhodou je závislost na dodávce elektrické energie z trolejového vedení a z toho plynoucí menší operativnost.
Dále to jsou přísnější technické a právní podmínky pro zřizování i provozování trolejbusové dopravy a zpravidla vyšší pořizovací cena trolejbusů oproti autobusům vyráběným ve větších sériích.
Srovnání poskytuje pouze obecný přehled. Konkrétní hodnoty se mohou lišit v závislosti na specifikacích vozidla, technologii, místních podmínkách a ceně energie.
Sdružení dopravních podniků České republiky soustřeďuje k začátku roku 2023 dohromady 22 dopravních podniků, které provozují městskou hromadnou dopravu v největších městech ČR. O která se jedná?
Tyto podniky provozují autobusovou dopravu a dohromady 14 trolejbusových systémů. Ve vozovém parku je zahrnuto celkem 3 006 autobusů, z nichž je 720 poháněno na CNG či LPG a jejich průměrné stáří se pohybuje kolem 7,3 let.
Elektrobusů se v těchto městech pohybuje dohromady 81 s průměrným věkem 3,3 let a trolejbusů je kolem 726 s tím, že průměrné stáří je cca 10,9 let.
Schopnost obnovovat vozový park je u dopravních podniků důležitá. Za rok 2022 přibylo v evidenci celkem 110 nových kusů, z nichž je 1 poháněn CNG a 38 je tzv. E-bus. Trolejbusů přibylo 54.
V jednotkách tisíc nájezdových km najezdili autobusy dohromady 155 877, trolejbusy 30 395 a elektrobusy 2 181.
Pneumatiky pro autobusy a trolejbusy jsou upraveny k velkému počtu zastavení a rozjíždění. Většina autobusů na zimu nepřezouvá. Jezdí totiž na univerzálních pneumatikách, jejichž životnost je kolem dvou až tří let (tedy cca do 200 000 km).
Při jízdě po městě musí pneumatiky odolat nárazům, kontaktu s obrubníkem a změnám zatížení během přepravy osob. Zároveň je důležité dbát na nízkou úroveň hlučnosti.
Proč je důležité dbát na kvalitu pneumatik? Pokud se jejich včasná kontrola podcení, může nastat:
Ojeté pneumatiky mají nižší přilnavost k vozovce než nové pneumatiky. To může vést ke zvýšenému riziku nehod. Takový autobus nebo trolejbus s méně přilnavými pneumatikami může mít větší potíže s brzděním nebo s udržením stability v zatáčce.
Ojeté pneumatiky jsou často hlučnější, což může vést ke zvýšenému hluku v ulicích.
Opotřebené pneumatiky mají obvykle vyšší valivý odpor, opotřebovávají se a ztrácejí svou pružnost a přilnavost k vozovce.
Dostupné studie uvádí, že používání starých pneumatik může zvýšit spotřebu paliva až o 5 %. Pokud si toto procento vynásobíme aktuální cenou za naftu a průměrnou spotřebou autobusu (zhruba 20 až 30 litrů nafty na sto kilometrů), dostaneme se na nemalé navýšení nákladů.
Pneumatiky pro autobusy a trolejbusy v MHD musí splňovat následující požadavky:
U pneumatik je důležitý dostatečný dezén pro dobrý grip na mokrém a suchém povrchu. Musí být odolné proti proražení a mít dobrou ovladatelnost.
Dostatečně pevná konstrukce pneumatik zajistí, že vydrží každodenní provoz v městském prostředí. To znamená časté brzdění, rozjíždění, výmoly v silnici a střetnutí s obrubníky.
Jejich životnost by měla být dlouhá, aby se vrátily jejich pořizovací náklady. S tím však souvisí i péče o ně. Kontrola tlaku a hloubka a stav dezénu.
Cena nových pneumatik se může vyšplhat do nezvratných výšin. Pohybovat se můžeme kolem desítek tisíc korun.
Proto, aby se snížily náklady, je častou volbou provozovatelů autobusových a trolejbusových přeprav protektorovaná pneumatika, tedy ojetá pneumatika, která prošla tzv. protektorací. To je proces, při kterém došlo k prodloužení jejich užitných vlastností.
Kvalitní pneumatika může být protektorováním upravena a náklad v jejích 6 životech se může pohybovat hluboko pod 15 haléřů na kilometr.
To zjistíte na naší stránce, která se tomuto tématu věnuje.
Pneumatika autobusu váží kolem 80–90 kg.
Kapacita standardního autobusu se obvykle pohybuje od 50 do 80 cestujících, včetně stání a sedících míst. Existují však i kloubové nebo dvoupatrové autobusy, které mohou přepravit výrazně více cestujících, až 120 a více.
U trolejbusů je kapacita srovnatelná. I zde existují kloubové varianty, které mohou nabídnout vyšší kapacitu, obdobně jako u autobusů.