6 mýtů dopravců, u kterých se šetří na špatných místech

Největší chyba dopravců není v tom, že by chtěli šetřit. To je pochopitelné, ale problém je, že šetří na špatných místech.

„Pneumatiky nejsou jen spotřební zboží, ale aktivní nákladová položka, kterou lze řídit. Kdo tohle pochopí, má okamžitou výhodu. Tlak, správný typ pneu a práce s životností rozhodují víc než samotná cena, “ vysvětluje Leoš Novák, obchodní manažer společnosti Carling spol. s r.o.

Naše více jak 30letá zkušenost z fleetů, městských podniků i menších dopravců potvrzuje, že nejde ani tak o cenu pneumatiky, ale o způsob, jak s ní firma pracuje.

1. Mýtus: „Nejlevnější pneumatika = úspora“

Krátkodobě možná. Dlouhodobě skoro nikdy.
Levnější pneu často znamená:

  • Vyšší valivý odpor, který vytváří vyšší spotřebu, a ten se může na celkové spotřebě paliva podílet z 9 až 13 %.
  • Horší kilometrový výkon.
  • Rychlejší nerovnoměrné opotřebení.

„Reálně pak dopravce zaplatí víc na palivu a výměnách než u kvalitnější varianty. Cena za kus je zavádějící metrika. Rozhoduje cena za kilometr, kde s dopravcem umíme vypočítat jaká může být  výše jeho úspory,“ říká Leoš Novák.

2. Mýtus: „Pneu dojedeme až na kost“

Z naší zkušenosti je to typická chyba hlavně u menších flotil. Ze své podstaty dojíždění na limit zvyšuje riziko defektu a ničí kostru. Tím se pak ale i znemožní možnost protektorování. I když dopravce nehodlá svou kostru využít k protektoraci, stále ji může odprodat výrobci jako obchodní artikl, čímž generuje další příjem a úsporu. 

„U městských podniků to často vede i k neplánovaným odstávkám. Z toho pak logicky vyplývá, že správně načasovaná výměna je levnější než vyždímání posledních sil dané gumy,” komentuje expert na nákladní pneumatiky.

Zničením kostry se navíc firma připravuje o možnost vícenásobného využití – při správné péči může mít jedna pneu až 6 životů. Včasné protektorování přitom šetří nejen peníze, ale i zhruba 70 % surovin, což představuje úsporu 30 litrů ropy a 15 kg dalších materiálů na jeden kus.

3. Mýtus: „Tlak řešíme občas“

Podhuštěné pneumatiky jsou tichý zabiják peněz dopravců. Zvyšují valivý odpor a spotřebu paliva, přehřívají se a ničí nepravidelným opotřebením. Rozdíl jen pár desetin baru v tlaku může znamenat tisíce litrů paliva ročně v celé flotile.



Například studie TNO a TU Graz pro lehká a těžká nákladní vozidla ukázala, že pokles tlaku o 30 % je spojen s poklesem životnosti pneumatiky o 55 %. Tato studie zkoumala potenciál systémů TPMS (sledování tlaku v pneumatikách) pro snížení spotřeby a emisí CO2.

4. Mýtus: „Jedna pneu sedí na všechno“

„Univerzální řešení vážně neexistuje. Jiný režim má dálková doprava, regionální rozvoz nebo městský provoz. To se odráží i v legislativě, jako je česká vyhláška zakazující obnovené pneumatiky na přední nápravě u autobusů třídy II a III,” zamýšlí se Leoš Novák. 

Použít špatný typ znamená rychlé opotřebení a horší trakci. 

5. Mýtus: „Protektor je horší než nová pneumatika“

Protektor sám o sobě není problém. Problém je špatná kostra, špatné použití nebo pneumatika zničená ještě před protektorováním.

U nákladních vozidel nejde o nouzové řešení, ale o běžnou práci s životností pneumatiky. Česká vyhláška s obnovenými pneumatikami počítá, pokud splňují předpisy EHK č. 108 nebo 109. Zároveň ale omezuje jejich použití u autobusů třídy II a III, kde nesmí být na přední nápravě.

„Dobrá kostra má hodnotu. Zničená kostra už žádnou,“ říká Leoš Novák.

6. Mýtus: „Řidič to nějak pohlídá“

Řidič může pomoci, ale nemůže nahrazovat systém. V provozu neumí spolehlivě poznat špatný tlak, začínající nerovnoměrné opotřebení nebo rozhozenou geometrii.

Dobře to ukazuje česká studie VUT Brno. U testovaného tahače řidič nepoznal zásadní rozdíl v jízdním chování ani při vysoké sbíhavosti. Vozidlo netáhlo do strany a komfort se nezměnil. Přesto vysoká sbíhavost zvýšila spotřebu o 0,76 l/100 km, tedy o 2,56 %. V modelu na 250 000 km to znamenalo vícenáklady 156 144 Kč.

Bez pravidelné kontroly tlaku, dezénu a geometrie tak firma jede naslepo. A často platí za problém, který se dal zachytit dřív.